Tip pro vaši bezpečnost: univerzální výkonné powerbanky nejen pro případ BLACKOUTu.
Každý 20. den v měsíci přineseme jedno téma k diskusi a zamyšlení na celý měsíc. Tentokrát sice s mírným zpožděním, ale o to důležitějším tématem. Vzpomínáte na branné dny? Jaká je dnešní úroveň vzdělávání v ochraně obyvatel? Pojďte s námi diskutovat na téma měsíce.
Mnozí ještě mají v živé paměti branné dny, kdy se školy a okolní prostranství během okamžiku měnily na epicentra válečných konfliktů. Ochranné masky, střelba ze vzduchovky, jaderný útok a neodmyslitelný politický podtext.
Počátkem devadesátých let se vše zmiňované stalo minulostí. To je samozřejmě dobře, ale tak dobré už není to, že civilní ochrana, respektive dnes ochrana obyvatel zmizela ze škol úplně a bez náhrady. Vypadla tak celá jedna generace (do níž se řadím), které se jakákoliv příprava na mimořádné události ve škole vyhnula.
Velká voda přináší informace
Zlom nastal v červenci 1997, kdy českou republiku zasáhly povodně, které do té doby nikdo nepamatoval. Velmi rychle se ukázalo, že společnost není připravena. Neví, jak se zachovat v krizi.
Na tuto skutečnost zareagovalo Ministerstvo školství, které od začátku školního roku 1999/2000 zařadilo do vzdělávacích programů tématiku ochrany člověka za mimořádných událostí. Tento pokyn ovšem neobsahoval konkrétní formu výuky ani její hodinový rozsah.
Další změna přišla v březnu 2003, kdy ministerstvo zrušilo předchozí pokyn a nově zařadilo tématiku ochrany člověka do učebních dokumentů pro základní školy, střední školy a vyšší odborné školy a speciální školy v rozsahu nejméně 6 vyučovacích hodin ročně v každém ročníku. Podrobnější informace a doporučení obsahuje metodická příručka „Ochrana člověka za mimořádných událostí“, kterou v březnu 2003 vydalo MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky.
Současná situace
V současné době je tedy stanoveno, že každá základní, střední, vyšší odborná a speciální škola musí v každém ročníku věnovat minimálně 6 vyučovacích ochraně člověka za mimořádných událostí. Jsou sice přesně určena témata, ale nikoliv způsob výuky.
Zatímco některé školy volí formu zážitkových kurzů, jinde se spokojí s pouhou teorií a výjimkou nejsou ani případy, kdy se celé téma odbyde pouhým zápisem do třídní knihy – nemá ho totiž kdo učit.
Poměrně oblíbené je také „odučení“ těchto 6 hodin formou exkurze u místních hasičů. Žáci se dozví, že hasičské auto je červené a povinnost je tím splněna…
Dospělá populace
Pokud jsem říkal, že v případě školní mládeže se situace alespoň trochu zlepšila, u dospělých se nezměnilo vůbec nic.
Samozřejmě každý, kdo má zájem, nalezne informace na internetových stránkách obcí a hasičů. Tím ale získá pouze teoretické znalosti a navíc bez možnosti zpětné vazby.
Základní informace je možné získat prostřednictvím výukových filmů z edice „Štěstí přeje připraveným“, které od roku 2005 vytváří videostudio Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč. Bohužel tyto spoty se na žádné celoplošné televizi nevyskytují, přestože pro ni byly natočeny.
Osobně jsem čekal určitou změnu k lepšímu v okamžiku, kdy Centrum pro bezpečný stát spustilo projekt Ochrana obyvatel. Příručka „Co dělat“, šikovné kartičky, cvičení ve škole a další aktivity tohoto projektu dávaly naději na změnu. Změna skutečně přišla, ale především v zaměření onoho centra, které se zaměřilo na datové schránky a ochrana obyvatel šla na „druhou kolej“.
Ale abych jen nekritizoval. Na místní úrovni skvěle funguje projekt Vaše cesty k bezpečí jihomoravských hasičů, karlovarský Záchranný kruh, středočeská Naše prevence a snad mezi tyto projekty můžeme zařadit i naše Rady v nouzi a VarujemeVas.cz.
Jak dál?
Každý z nás je čas od času ohrožen nějakou mimořádnou událostí. Ať už jsou to povodně, úniky nebezpečných látek, dopravní nehody a mnoho dalších. Všechny tyto situace ale mají jedno společné. Vždy je lepší být připraven a protivníka poznat předem.
Pojďme se tedy na to „poznávání“ podívat podrobněji.
- Je branná výchova skutečně přežitek, nebo by se měla do škol vrátit? Samozřejmě pokud masky nahradíme improvizovanou ochranou, střelbu zaměníme za tísňové volání a jadernou válku vystřídá terorismus.
- Jak přiblížit ochranu obyvatel dospělé populaci?
- Cítíte, že jste připraveni a máte dostatek informací?
- jakou formu získávání informací a návyků považujete za ideální?
Branná cvičení byla to nejlepší ve škole. Pokaždé jsme to měli výborně zorganizované Svazarmem a člověk se pobavil, něco naučil. Škoda že se to pak zrušilo. A hlavně, nesedělo se ve třídě, ale v přírodě.
Braná výchova se neměla vůbec rušit, jen se z ní měla odstranit ideologie. Praktické věci měly zůstat. Unás ve škole probíhá tak, že každý třídní má dvouhodinovku se svojí třídou, kde pouští film a pak ředitelka vyhlásí požární poplach. Žáci odejdou na určené místo a pak se jde k hasičům.
To je častý způsob, ale přiznám se, že ho nepovažuji za úplně ideální. Samotná exkurze žákům moc nedá (pokud není její součástí např. beseda) a video nemusí přitáhnout dostatečnou pozornost.
Chválím cvičnou evakuaci, ale zase jde o to, jak se provádí…
Jak má tedy podle vás vypadat takový vzorový branný den? Nebráním se inspiraci a novým nápadům, jen je problém získat nějaké informace.
Nedá se říct, že by byla nějaká „správná“ varianta. Jiné možnosti má malá vesnická základka a jiné třeba gympl v krajském městě.
Osobně jsem raději pro formu „dne ochrany člověka“ než rozdělení témat do předmětů během celého roku.
Čekal jsem, co bude tentokrát za téma 🙂 Vzpomínám na brané dny a musím říct, že to byla nejen ulejvárna ze školy, ale hlavně si člověk něco zapamatoval. Jenže k čemu mu to je? vzduchovka, pytlíky na nohou, buzola. To jsou všechno věci, které jaou absolutně k ničemu. Radši ať se učí první pomoc.
Tohle téma jsem sliboval už v tom minulém 🙂
Branná výchova v tom původním pojetí je samozřejmě přežitek a asi nikdo nevolá po jejím obnovení. Jsou ale věci, které by se měly učit a hlavně procvičovat (teorie je sice pěkná, ale v praxi a navíc ve stresu k ničemu).
Těch věcí je celá řada, ale za takový základ považuji tísňové volání, sirény, povodně a úniky nebezpečných látek.