Ženevské úmluvy slaví šedesátku

Tip pro vaši bezpečnost: univerzální výkonné powerbanky nejen pro případ BLACKOUTu.

Dne 12. srpna uplynule přesně 60 let od přijetí ženevských protokolů. Právě čtyři ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů podepsané v roce 1949 zahájily novou etapu ochrany civilních osob během válečného stavu.

Konvence se týkaly zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách (1.), zlepšení osudu raněných, nemocných a ztroskotaných příslušníků ozbrojených sil na moři (2.), zacházení s válečnými zajatci (3.) a ochrany civilních osob v době války (4.).
ženevské úmluvy spolu se svými Dodatkovými protokoly z roku 1977 jsou základním pramenem mezinárodního humanitárního práva.
Právě Dodatkové protokoly, které nově upravovaly mezinárodní pravidla přípustného zacházení s občany během vnitrostátních  ozbrojených konfliktů, se vůbec poprvé v mezinárodněprávní rovině věnovaly problematice civilní obrany (zahrnuje např. varování, evakuaci, ukrytí, nouzové ubytování obyvatelstva apod.).
„Smluvními stranami ženevských úmluv jsou všechny státy světa. Staly se součástí mezinárodního obyčejového práva a zavazují členy mezinárodního společenství, to znamená každou skupinu, která se účastní v konfliktu, až jde o ozbrojené síly státu nebo o povstalce.
Zavazují samozřejmě fyzické osoby, které jsou jejími příslušníky. Musí být dodrženy všemi stranami konfliktu za všech okolností, tedy i bez ohledu na chování kterékoli ze stran konfliktu.
Vážná porušení ženevských úmluv představují válečné zločiny, které podléhají trestní odpovědnosti z mezinárodního práva. Odpovědnost za porušení úmluv nese ten, kdo se ho dopustil, kdo takové porušení nařídil a kdo z nedbalosti při výkonu své funkce porušení ze strany podřízených umožnil.
Každý stát je povinen osobu podezřelou ze spáchání vážného porušení těchto úmluv postavit před soud, bez ohledu na její státní příslušnost, nebo ji vydat státu, který má na jejím stíhání zájem,“ vysvětluje doc. Ing. Josef Janošec, CSc., ředitel Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč.

Primárním a v podstatě jediným smyslem civilní obrany/ochrany před rokem 1989 bylo chránit občany před následky válečného konfliktu. Hrozby 21. století jsou v mnohém odlišné a nové pojetí ochrany obyvatelstva se tak soustřeďuje zejména na hrozby, které mohou nastat v každodenním životě – jako jsou živelní pohromy, technické a průmyslové havárie, nákazy, požáry nebo teroristické útoky. Ty na rozdíl od války mohou nastat během velmi krátké doby, což má dalekosáhlé dopady na charakter opatření, které přijímá stát ve prospěch svých občanů.

Reklama